26.8.2006 Doktor DadiDam podruhé – reportáž z tábora

Už jsme dávno doma z tábora ČČK a Klíčenek, ale pořád vám dlužíme další zprávu o tom, jaké to ve Zbyslavci bylo. Takže: “Bylo léto, horké léto, tak, jak léto má být…”, jak se kdysi zpívalo v jedné písničce. Moc hezky jsme si užívali netradiční spojení první pomoci a zpívání, dobývali jsme Lichnici plněním spousty zajímavých úkolů ( karaoke, obvazová technika, táborová olympiáda, zpívánky a zpívánky, resuscitace, Ariadnina nit, hledání pilotů z havarované stihačky, noční hra Hrabě Zeppelín, táboráky atd. atd. , byla toho hromada).

Lichnici jsme dobyli v den konání řemeslnických trhů, to jsme si to vypočítali, co? Moc hezky jsme si to užili. Na oslavu vítězství nad dobytým středověkým hradem jsme prožili noc plnou kouzel, v lesích kolem tábora jsme potkávali čerty, vodníky, ježibaby, i kata s rozvernou kuchařkou Josefínou. Ještě že máme tolik dospělých kamarádů z Červeného kříže a kapely Klíčku a Klíčenek a že je moc baví si s námi hrát.

My máme vůbec štěstí na kamarády, musím vám o tom povědět. Horko bylo přenáramné, však víte, jaký byl letošní červenec, a tak nebylo divu, že bylo málo vody i ve studni. A to vážně přestávala legrace, když voda stávkovala a my jsme nemohli do bazénu ani do sprch. Umíte si představit, jak nám bylo horko, když jsme se neměli kde zchladit? Připadali jsme si fakt jako velbloudi na poušti, ale naštěstí jsme věděli, kde poprosit o pomoc. Pan místostarosta Řezníček nás dobře zná, však jsme se pro naše milované město něco nazpívali, a vůbec nezaváhal podat nám pomocnou ruku, i když sám byl právě na dovolené. Hned druhý den přijeli přátelé hasiči z SDH Topol, vzápětí SDH Chrudim a nakonec i HZS Seč. Nejdřív nás pořádně zchladili a potom společnými silami vyčistili a znovu napustili bazén, kdybyste jen mohli vidět, jakou nám tím udělali radost. Bylo to tak báječné – koupat se v čisté vodě a ještě k tomu s pocitem, že jsou lidé, kterým děti nejsou nikdy lhostejné. Víte, jsme děti, které mají chuť dělat něco pro druhé lidi, ať už v Červeném kříži nebo v pěveckém souboru. A na našem táboře jsme se přesvědčili, že nejsme zdaleka na světě sami, že je dost dobrých lidí a my máme to velké štěstí, že jsou to naši přátelé. Ze Zbyslavce jsme si přivezli mnoho dojmů, hezkých vzpomínek, diplomů i medaile “Mladý záchranář”, ale tohle vědomí, to bylo to největší a nejdůležitější.

Děkujeme, všichni naši kamarádi, že jste nám to umožnili prožít.